Tak to Vás bude dítě do konce života nenávidět!
Přijde Vám ta věta přehnaná? Máte samozřejmě pravdu. Přehnaná opravdu je a navíc ještě úplně nesmyslná. Pojďme se spolu v následujících řádcích na bonding podívat hezky od píky (a taky trochu s rozumem).
Kde se vzal, tu se vzal, bonding světem zahýbal
Bonding neboli připoutání. S tímto termínem poprvé přišli v 70. letech minulého století dva američtí pediatři, a to konkrétně Marschal Klaus a John Kennel. Dle jejich teorie existuje biologicky naprogramované období, tzv. ,,opatrovatelské připravenosti“, které začíná ihned po porodu. V této době se dle zkoumání těchto dvou lékařů budují mezi matkou a novorozencem základy budoucích emočních vazeb.
2 hodiny, 90 minut nebo zlatá hodinka?
Postupem doby se časová definice bondingu upravovala. V dnešní době je pod bondingem myšleno to, že žena ihned po porodu dostane na porodním sále do rukou své dítě a zde s ním stráví 2 hodiny v kontaktu kůže na kůži. Ačkoli se jedná o hodiny dvě, nazývají se číslem jednotným jako zlatá hodinka.
Tak a teď k jádru pudla. Co se na internetu o bondingu dočtete a co údajně tvrdí mnohé studie:
- Dětem se při bondingu u matek lépe stabilizuje dýchání
- Zažívají základní existenciální pocit bezpečí
- Mají menší neurologické potíže a lepší imunitu v dospělosti
- Kontakt kůže na kůži zmírňuje novorozenecký pláč
- Snadněji se přisají k prsu, bondované děti se lépe kojí
- Díky bondingu vzniká vzájemná vazba, která je zásadní pro jejich celoživotní pouto k matce
Třetí a poslední bod jsou opravdu ,,výživné.“ Ano, je více než jasné, že dítě bude trvale poškozeno, protože dvě hodiny nestráví s matkou.
V minulosti (a nejen za socialismu) se zas tak moc nebondovalo
Tak se podívejme, jak asi vypadaly porody dříve? Pokud žena pocházela z vyšší šlechtické vrstvy, měla zpravidla u porodu porodní bábu, v pozdějších dobách lékaře, plus ještě nějakou tu služebnou k tomu. Tyto ženy sice začínaly rodit velmi mladé, ale rodilo se vaginálně úplně všechno (čti konce pánevní, děti v jiných neobvyklých polohách, dvojčata apod.)
Šlechtičny navíc nekojily, aby mohly znovu rychle otěhotnět a rodit další možné nástupce, dědice jména, majetků a panství, protože velká část dětí se v té době nedožívala dospělosti. A tak se kladl důraz na kvantitu. Čím více potomků, tím větší šance, že alespoň některý z nich se dožije dospělosti. A podle toho rodičky po porodu taky vypadaly.
Dělohy žen byly po opakovaných porodech v rychlém časovém sledu za sebou vyčerpané, porody byly často proto extrémně dlouhé a komplikované. Takže nemalá část matek byla po porodu poněkud zdevastovaná a potřebovala nabrat síly. Dítě si tedy převzal do péče někdo jiný, protože rodička toho nebyla mnohdy kvůli velkým krevním ztrátám či absolutnímu vyčerpání schopná. Kdyby se navíc novopečená matka po porodu síly snažit nenabrala a zaobírala se ještě bondingem, mohl to být její poslední životní počin.
Ženy z nižších vrstev rodily většinou doma za pomoci ostatních žen z rodiny nebo vesnice. Nejen, že měly jejich porody velice analogický průběh s průběhem porodů žen z vyšších vrstev, ale byl tu ještě jeden důležitý aspekt. A to teplo, respektive jeho nedostatek. Těžko měl totiž někdo vytopenou chalupu na třicet stupňů, a proto se děti co nejrychleji do něčeho teplého zabalily a daly se zahřát blízko k peci.
Dnešní důvody nebondingu
V dnešní době má nebonding zpravidla jednu z těchto příčin:
- svévole personálu/nařízení v porodnici
- zdravotní stav matky – vyčerpání, třes, šití, motání hlavy, transfuze, problémy s placentou apod.
- zdravotní stav miminka – nutnost prohřátí v inkubátoru, odvoz na JIP atd.
Apel na nebondující
Pokud u Vás bonding neproběhl nemusíte dávat dítě ani do Babyboxu ani sociálce. A je úplně jedno z jakého to bylo důvodu. Ty okolnosti dnes už nezměníte. Někdy navíc v porodnicích probíhá bonding jen proto, protože má žena v mysli vtisknuto, že prostě proběhnout ,,musí.“
Vše má své hranice a věřte, že není horší pohled než na ženu, která nedá miminko z ruky, navzdory tomu, že je po porodu unavená, vyčerpaná, hadičkami ze všech stran v upatlaném andělíčku, motá se jí hlava, ruce se jí klepou a ze všech sil se přesto snaží držet novorozence a „bondovat.“ Navzdory tomu, že by ráda od všeho a od všech měla aspoň chvíli pokoj.
Ano, bonding je přínosný. Určitě je fajn mít hned po porodu okamžitý kontakt s dítětem, ale ne za každou cenu. A i když jste třeba byla po porodu v kondici, miminko též a přesto Vám ho odnesli a Vy jste si ho zpátky už nevyhádala, tak věřte. že i tak, budete Vaše dítě v pohodě. A vy budete dobrá máma!
Bonding totiž (všem pochybným výzkumům navzdory) nic o pozdějších vztazích mezi matkou a dítětem nevypovídá! Bonding není všespásný a rozhodně neovlivní celý život člověka. Na Vašem dítěti nebonding do budoucna žádné následky nezanechá.
Budete to totiž Vy s kým bude Vaše ratolest „bondovat“ minimálně příštích 18 let. Budete to Vy, která bude potomka podporovat při prvních krůčcích, foukat bolístky, ošetřovat odřená kolena, číst pohádky před spaním, psát úkoly, řešit první lásky, tancovat na maturitním plese a budete to Vy, komu bude na promoci nebo na svatbě děkovat (a s pravděpodobností 99,9 % to nebude za bonding). Pokud jste tedy možnost bondingu neměla, netrapte se tím, není totiž čím.
