Maminka i miminko jsou v pořádku – obvyklý text SMS posílané z porodního sálu. Ta část o mamince, ale někdy není pravdivá. Nezmiňuje totiž porodní poranění.
Bolestivý sex. Fekální inkontinence. Prolaps. Neschopnost ovládat nadýmání. Hanba a rozpaky. Opakované operace. Kolostomie. Strach. Bolest a další bolest. To je porodní poranění 3. a 4. stupně.
Problém těchto poranění při porodu byl léta letoucí přehlížen jako pára nad hrncem, a to nejen kvůli horší diagnostice než kterou máme dnes, ale hlavně také kvůli studu. Ostatně, kdo by chtěl poslouchat porodní příběh, který popisuje poranění od jedné díry až k té druhé…
Poslední dobou se ale pohled na zranění při porodu začíná pomalu, ale jistě měnit. A není to důsledek ničeho jiného než toho, že počet žen s poraněním 3. a 4. stupně narůstá.
Podíl žen, s takto závažným porodním poraněním je dnes větší než 3 %.
Rizikové faktory zvyšující pravděpodobnost velkého porodního poranění:
- první porod
- porod pomocí vakuumextrakce nebo kleští
- velké miminko (nad 4 kg)
- vyvolávaný porod
- protrahovaná druhá doba porodní
- dystokie ramének při porodu
- porod miminka ze zadní polohy
- episiotomie (paradoxně jedna z příčin velkého poranění)
- překotný porod
- porodní pozice v leže na zádech
Riziko vaginálního porodu, o kterém se nemluví
Říkáte si, že 3% stále není mnoho, prostě minoritní záležitost? Inu, jak se to vezme. Pojďme si to trochu propočítat… 3% znamenají 3 ženy ze 100. Tedy zhruba každá třiatřicátá.
Nutné je však vzít v úvahu i to, že u prvorodiček jsou tato poranění častější a dosahují 5 %, tedy každá dvacátá novopečená maminka (to není tak málo). U druhorodiček a vícerodiček jsou pak takto velká poranění méně častá a odpovídají zhruba 1%. V přepočtu průměr obou těchto skupin odpovídá hodnotě 3 %.
Nejnovější studie ukazují, že daná procenta výskytu poranění, jsou pouze poranění, která jsou detekována při kontrole těsně po porodu. Když ale byl později novopečeným maminkám konečník vyšetřen ultrazvukem, bylo zjištěno, že poranění svěrače, které může vyústit v fekální inkontinenci, bolestivé anální trhliny a nepohodlí po celá léta, utrpělo rovných 35 % žen. Tato poranění mohou zůstat léta klinicky němá a projevit se až s nástupem menopauzy. 35 % žen = více než jedna třetina!
Hojení a jeho výsledky
Problém poranění 3. a 4. stupně je ten, že se mohou špatně hojit, neboť je oblast zatěžována sezením a defekací.
A naopak, i když se stehy v konečníku hojí dobře, i přesto má značná část žen po tomto typu poranění následky, respektive problémy s obtížnou defekací (jizva totiž není tak pružná jako původní tkáň), fekální urgencí nebo fekální inkontinencí.
Ženám je navíc extrémně nepříjemné o tomto typu poranění a jeho následcích mluvit. Proto se raději s poporodními následky smíří, než by znovu a znovu vyhledávaly lékařskou pomoc s tím, že jejich potíže přetrvávají. Valná část žen si rovněž myslí, že je v tom sama. Nicméně: Není tomu tak. Jen se s tím nikdo nechlubí.
Ostatně posuďte samy. S tím, že Vás bolí břicho, respektive jizva po císaři se většina žen kamarádce svěří bez problémů Komu však budete vykládat, že Vás bolí jizva, kterou máte v pr…li, a že se po porodu nemůžete bezbolestně ani vy…..
Vývod po porodu? Ano, i to se děje!
S vývodem po porodu opravdu rodička skončit může (viz video níže, zhruba od 2. minuty). Chirurg jej udělá zpravidla z důvodu, aby se konečník při defekaci nenamáhal a rána se dobře, bez infekce a přidružených problémů zahojila. Bohužel se ale může stát, že s konečníkem může mít žena přes všechnu možnou i nemožnou péči potíže už doživotně.
Tématu porodních poranění se věnovala ve svém dokumentu Skryté trauma porodního poranění britská BBC. Celé video si můžete pustit níže (anglické titulky lze dole spustit, případně je možné pustit si i automatický překlad do češtiny).
Rizika císařského řezu versus rizika vaginálního porodu
Císařské řezy nesou svoje rizika a stehy v břiše jsou sotva procházkou v parku. Ale vaginální porody nesou rizika stejně vysoká, ne-li vyšší. Porodnická obec ale vyzdvihuje hlavně rizika sekcí a rizika klasického porodu ráda podhodnocuje.
