Byla jsem ve středu na kontrole u svého gynekologa, který mě vnitřně vyšetřil pro zkracující se čípek ale vše bylo v pořádku. Během tří hodin od kontroly mi začala odcházet plodová voda, která okolo 16 hodin praskla úplně. Tak jsme vyrazili do porodnice FN Ostrava. Tak mě přijali, ale bohužel jsem byla bez kontrakcí. Ani během 24 hodin se porod nerozjel. Tak ve čtvrtek odpoledne nastoupilo vyvolání.
Pila jsem jakousi vodu. Nikdo mi neřekl o co vlastně jde. Ale po čtvrté dávce ve 23 hodin v noci se kontrakce rozjely. Během nich jsem i zvracela, krvácela a zároveň spouštěla plodovou vodu. V pátek okolo 4té ráno jsem se dostala na porodní box a čekala až přijede partner. Celou dobu jsem tam byla sama a bylo tam dost chladno. Sestřička sem tam nakoukla, aby udělala monitor. Když jsem se jí ptala, jestli s tím můžu jít do sprchy na balón řekla ano. Tak jsem šla. Po pěti minutách tam vlítla a seřvala mě, že jsem ještě ve sprše. To samé se dělo po podání klistýru. Chodila co dvě minuty s tím jestli už jsem hotová. A vypadala dost nasraně, když tam musela jít po třetí a já ještě nebyla. Doktorku jsem viděla všehovšudy třikrát a pokaždé mě vyšetřovala při kontrakci. Měla jsem opravdu hodně silné kontrakce téměř neustále. Vyžádala jsem si edidurál, ale bohužel nezabral. Cítila jsem úplně všechno. Nakonec mi doktorka doporučila oxytocin, že to pomůže, abych se víc otevřela. Byla jsem otevřená na 5 cm.
Ze začátku nic nenasvědčovalo, že porod skončí akutním císařem. Možná i díky tomu to beru jako mé selhání. Bohužel po půlce kapačky se začalo synovi dařit špatně a musel akutně ven. Doktorka přišla a řekla, že půjdu na císaře. Že během 15 minut půjdu na sál. Vím, že jsem dostala strašný strach. Tak mě sestřička začala připravovat. V tom se ve dveřích objevil anesteziolog s tím, že už můžeme. Tak začaly fofry. Nacévkovat, svázat nohy a už jsem jela. Naštěstí byl partner se mnou. To jsem byla moc ráda že tam je. Byla jsem v částečně anestezii, ale i tak jsem všechno cítila. Sice tlumeně ale cítila. I to jak malého tahali ven. Hned ho šli změřit a zvážit a až pak mi ho dali na hrudník. Bonding proběhl asi 10 minut. Pak mi ho vzali s tím, že se jim zdá studený. Syna jsem viděla, až když mě převezli na nadstandard. Tam už čekal přítel i s malým. Tak jsem ho měla asi půl hodiny na hrudníku. Kdy už jsem byla oblečená.
Poté už si pamatuju jenom útržky. Z osmi hodinového úseku si pamatuju tak hodinu. Doteď se mi nic z toho nevybavuje. Přítel mi tvrdil, že jsme spolu mluvili, ale to si doteď nevybavuju. Po porodu jsem si připadala jako rozervaná vejpůl. Přeříznutá, nekompletní. Mívala jsem i noční můry a hodně dlouho jsem nemohla kolem nemocnice ani projet. Je to tak dva měsíce co můžu. Syn má teď 8 měsíců. A pořád se s tím vyrovnávám.
