Čekáte miminko, vaše těhotenství je víceméně bez problémů, máte svoje představy o tom, jak bude porod asi vypadat. Tušíte, že to zřejmě bude bolet, ale určitě to za pomoci partnera, maminky či kamarádky zvládnete.
Pak přijde den D, všechno je jinak. Šok!
Miminko přežilo, vy také, všechno bude dobré, říkáte si a tvrdí to i okolí. Jenže vy na tu malou válku v Iráku prostě nemůžete zapomenout. A tak uplyne měsíc, dva, tři a pořád to dobré není. Pečete muffiny – myslíte na porod, jdete ven s kočárkem – myslíte na porod, uklízíte – myslíte na porod, zkoušíte usnout, ale nejde to. Místo toho koukáte na strop ložnice a stále přemítáte, co byste řekla tomu necitlivému doktorovi či porodní asistence, co měla tak blbé řeči…Myslíte na to, jak vám kapal oxytocin do žíly, jak jste nakonec skončila na zádech, i když jste si předem malovala, že vás na záda nedostanou. Vás tedy ne!
Dostali. A tak nad tím přemýšlíte. 24/7, dnem i nocí a říkáte si, co se vám to vlastně stalo, jak je to vůbec možné? Je toho tolik, co byste dnes udělala jinak…
Poznáváte se? VÍTEJTE DO KLUBU.
MÁTE PORODNÍ TRAUMA!
A je úplně jedno, jestli máte po porodu rok, dva, či deset let. Váš porod tu bude pořád s vámi. Ale nebojte, porodní trauma s sebou do konce života opravdu vláčet nemusíte.
