Mašinérie, loterie, mizérie = episiotomie
Máloco vyvolává mezi rodičkami a porodníky tolik svárů jako právě nástřih neboli episiotomie. Hlediska všech zúčastněných jsou plus minus následná:
Porodník – nástřih je hrozně super, uchrání vás před větším poraněním, dobře se šije, výborně se hojí, a tak vůbec… prostě skvělá věc
_______________________________________________
Poznámka pod čarou: nástřih zas tak super není, před větším poraněním nejspíš neuchrání, a zas tak dobře se fakt nehojí
Rodička – nástřih no to jako fakt ne…Google….porodnice s nejmenším počtem nástřihů….
________________________________________________
Poznámka pod čarou: hledat jehlu v kupce sena není právě snadné
Vagína – stříhat do mě? WTF? A to jako vážně? No ty v.ole, to jste se fakt pos.ali!!! Nevidíte snad, jak moc se při tom porodu snažím?! Já se snažíííííííííííííííííííííím!!!
________________________________________________
Poznámka pod čarou: nemáš to holka lehký
No kdo toto vymyslel?
Než se do tajů nástřihů, sutur a mezokainu ponoříme naplno, pojďme si nyní představit člověka, jehož mysl vygerovala nápad stříhat ženám rodidla jako první.
Tím historickým průkopníkem byl jakýsi sir Fielding Ould, který první episiotomii provedl v roce 1742. Mnohem ,,populárnější´´ se však nástřihy staly až na začátku 20. století, kdy prospěšnost jejich užití začal mezi porodnickou komunitou šířit prominentní americký gynekolog Joseph DeLee. Tento doktor považoval porod za potencionálně patologický proces, proto chtěl druhou dobu porodní episiotomií pokud možno co nejvíce zkrátit. Mezi lety 1940 – 1980 se pak episiotomie prováděla rutinně u prvorodiček takřka ve všech vyspělých státech. Věřilo se totiž, že nástřih nejenže ochrání rodičku proti rozsáhlejšímu poranění, ale hlavně že episiotomie ochrání dětskou hlavičku od možného traumatu, při rozpínání hráze.
Po roce 1980 se začaly na povrch dostávat výsledky studií, které došly k závěru, že episiotomie může být více škodlivá než prospěšná a její následky mohou pro ženu znamenat dlouhodobý problém (bolest při sexu, povolené pánevní dno, špatně srostlá hráz, perineální bolest).
Nástřih ve světě
Jak to máme v ČR?
Pravdou je, že při prvním porodu se poraní až 90 % rodiček. Poranění druhého stupně, tedy stejně závažné jako nástřih, má zhruba polovina z nich. Současné výzkumy ukazují, že spontánní poranění se hojí lépe než episiotomie. Když se ale bavíte s porodníkem, který už u nějakého toho porodu byl, často se dozvíte, že poranění, které vznikne při porodu samo, se mnohem hůře šije. Respektive se dozvíte něco ve stylu: je to celý krabarý, těžko říct co kam patří…Jako vždycky se to nějak zašije a ve výsledku to sroste. Ale když se poranění špatně zašije, logicky s ním jsou větší potíže než s nástřihem, který porodníci dobře zašít umí.
Na druhou stranu, nejčastěji užívaný typ episiotomie, mediolaterální, je nutné provádět v dostatečném úhlu, zhruba 60 stupňů. Pokud je úhel nástřihu menší, dochází k tomu, že nástřih ze svého vrcholu může prasknout dál, respektive až do konečníku, takže paradoxně většina žen, které mají poranění 3. a 4. stupně při porodu episiotomii podstoupila. Nástřih je totiž jedním z hlavních faktorů poranění vyššího stupně. Jedna za zahraničních studií zabývající se prováděním episiotomie ve špatném úhlu (tedy menším než 60 stupňů) přichází s tvrzením, že až 70 % porodníků a porodních asistentek nástřih v dostatečném úhlu neprovádí.
Chytáte se nyní za hlavu? Ještě chvíli počkejte, bude hůř. Porodníci nástřih provádějí často i proto, že chtějí rodičku uchránit před skrytým poraněním pánevního dna – prolapsu. Porodnická hráz potřebuje při porodu čas na to, aby se dostatečně roztáhla a miminko mohlo vyjít hlavičkou a později i zbytkem tělíčka ve. Čím déle ale žena tlačí, tím více je vystavena nebezpečí prolapsu, o kterém vám ale rozhodně vykládat nebudou (a vy o něm předpokládám, též netušíte).
Kde je tedy pravda?
Přesně na půl cesty.
