Bezproblémové těhotenství. Prvorodička. 3,75 kg těžké miminko se na svět rozhodlo přijít nedorotované ze zadní pozice. Nikdo mi o rizicích zadní pozice neřekl a nenapadlo mě to zjištovat. Řekla jsem, že nechci přirozeně rodit nic komplikovaného a myslela si, že to stačí. Od začátku do konce křížové kontrakce, od první kontrakce po 3 minutách. V porodnici mi nevěřili, že bolesti cítím jen v zádech, prý je mám cítit v břiše, ale byla jsem otevřená na 4 centimetry, tak si mě tam nechali. Nic jiného než bolest v zádech jsem během porodu nezažila.
O epidurál jsem si řekla hned při příjezdu, “nejdřív bylo brzo, potom pozdě.” Nevím, jak má porod bolet, ale od 7 do 10 centimetrů jsem si přejížděla rukou po zádech, protože jsem si myslela, že mi je někdo rozsekává motorovou pilou. Pak mi řekli, že mám tlačit, to už sice nebolelo, ale tlačit se mi vůbec nechtělo. Malý se narodil bez kleští, vexu nebo akutního císaře obličejem ke stropu. Apgar skóre bylo od začátku výborné, ale podle rozboru pupečníkové krve se mu nějakou dobu nedostávalo kyslíku. Zasekl se totiž v porodních cestách. S pomocí oxytocinu jsem ho ven sice dostala, ale šili mě pak půl hodiny.
Ptala jsem se, jak velká mám zranění, ale nikdo mi neodpověděl. O tom jaké následky mě do budoucna čekají raději nepřemýšlím. Bonding se nekonal, dítě odvezli na pozorování a viděla jsem ho až ráno. Miminko z toho vyvázlo bez následků, tak to neřeším. Nejsem porodník, takže tomu nerozumím, v pohodě mi to ale nepřišlo. Nechci strašit, trauma z toho nemám, dítě je zdravé, ale nepřijde mi v pořádku, že mne nikdo o rizicích zadního postavení neinformoval. Proto píšu sem, aby byly maminky informované.
6 reakcí na „Miminko v zadním postavení“
Měla jsem to stejně, od začátku po 3 minutách křížové bolesti celých 15hodin. No těch posledních 5 hodin nepamatuji, to sem byla mimo…. Malá také 3,75 v pravém zadním postavení….. Tlačit se mi vůbec nechtělo. Neměla sem sílu ani zvednout ruku, otevřít oči nic… Pak už sem tlačila když říkali stah, žádný sem necítila, ale zaslechla sem ze ozvy 60 a že pokud nebudu spolupracovat budou ji muset vytáhnout, tak sem tlačila… … Malá v pořádku. Já… To už je jiný příběh, velké šití, poranění celkem prd, ale placenta divná a rupla mi ceva, ztráta 1,5 L krve. Jak jinak, když sem dělala něco co tělo nechtělo. Pak už jen pamatuji ” dělejte ztrácíme ji”. Po tom co jsem se probrala strašná bolest, nemohla jsem se ani pohnout….3hematomy, nakonec sem šla na presiti na sál pod narkozu, malou jsem viděla po 16hodinach. Trauma z toho také nemám, jen následky. Resp trauma z poporodních komplikací tam bude, to už to nechci zažít. Z postele jsem se nemohla zvednou celý 2 měsíce, každý byť malý pohyb sem probrecela bolestí, pak se to postupně začalo lepšít. Dobré to není do dnes.
Moc nechapu, k cemu tenhle clanek ma byt. K vydeseni zen, ktere maji miminko v zadnim postaveni? Je to fyziologicka poloha, navic druha nejcastejsi. A kdyz uz v te poloze miminko je, nejak se ven dostat musi. A rozhodne to samo o sobe neni indikace na cisare (ten ma ostatne svych rizik taky dost a nejake jemne nasledky s sebou nese vzdy). Ja na tom byla uplne stejne jako pani v clanku. Takze prvorodicka (30 let), postaveni zadni (pry “hodne vzadu a hodne dole”), jen miminko melo 3.5 kg. Porod byl velmi rychly (do 6 hodin od prvni jemne kontrakce), relativne bezbolestny, bez jakehokoliv poraneni me nebo miminka. Miminko dorotovalo a rodilo se zahlavim. Druha doba porodni vseho vsudy asi 3 minuty…
Az na to ze jich 10% nedorotuje a pak ta druha doba nemusi byt tak skvela, jak popisujete. 😉 .. Pokud Vam dite ze zadni pozice dorotovalo, muzete byt rada, ale tim padem jste neprozila komplikovany porod ze zadni pozice, ktery je tu popisovan. Je na kazdem, at si zvazi, jestli je 10% hodne nebo malo.
Děkuji moc za Váš pozitivní komentář 🙂 alespoň je tam naděje, že to může dopadnout i dobře!
Komplikace nastavaji u zadni pozice pouze s vyssi pravdepodobnosti nez u predni pozice. To je i zde v clanku, ktery nevim tedy, odkdud vzal statistiky a jestli si neplete nedorotovanou a dorotovanou zadni pozici. Jsou zeny, ktere chteji rodit prirozene i konec panevni a vetsina jich porodi bez problemu. Kazdy je jiny a kazdy ma pravo na informovanou volbu, osobne je neodsuzuju. Kazdopadne nutit zenu do prirozeneho porodu, kdyz nema idealni vychozi podminky, je prinejmensim zvlastni pristup a to u zadniho postaveni proste nema.
Buďte ráda, nas porod v zadnim postaveni, lékaři zatajovanem, naprosta hrůza, vyvolavany, lezela jsem prohbuta v luku a jecela bolesti, nevnimala nikoho krom manžela a kdyz se mi aspon na chvilku podařilo procitnout, kricela jsem at me uspi. Od lékařů pomoc nulova, spise záporná, asistentka se ve me snažila dite zevnitř otočit. Takovou bolest nepřeji nikomu a hlavně, zas úplně zbytečně. Po třetí kapacce oxitocinu přichází sestra se slovy jdem tlacit. Rikam si parada! Konecne! No konečně…. Dalších 45 minut misto vsude avizovanych 15. Vysledek jasne, dítě bez dechu, minimalni tep, bile jako stěna a jako hadrovou panenku me mrtvé dítě odnáší cizi osoba pryč. Za hlavou zustava manžel, ktery dokola opakuje- nebreci, nebreci, nebreci…. Hodinu mi nikdo nebyl schopen přijít říct, že přežil. Následné rany ale prichazely dal. Po hodine strachu a beznadejneho doptavani se, jak je na tom me dítě, ho donesla nafrnena sestra se slovy, vy nikdy kojit nebudete( kojila jsem do 8 mesice), a po 5 minutach mi ho vytrhla z ruky. Slibeny ambulantni porod, velka parada, nasledovalo vyhnani manžela a ja zustala sama v noci s cizi zenou na pokoji, bez ditete a aniz bych tusila kde je. Manzel kdesi venku v dešti a bouři….
Vysledek je tedy desnej. Ostuda v nemocnici jako blazen, kdy jsem tam během bolestí jecela nekolik hodin na sale- dle doktorky se děti v zadnim postavenim rodi jako lusknutim prstu, s nazornou ukazkou jak pěkně luska- trauma z odnosu ditete, trauma, strach, bezmoc s vetou- lezte, prijdou z detskeho a reknou vám – nepsrisli a neřekli – nasledkem poporodni trauma, obehavani psychologu, psychiatru….a vysledek nulovy,po roce ve 32 tt znovu kazdy večer brečím, je stejne špatně stoceny…