Tichá epidemie, o které nikdo nemluví
Prolaps pánevních orgánů je stav, kdy močový měchýř, děloha nebo rektum ,,padají´´ do vagíny a tlačí na její stěny, čím způsobí bouli v poševním vchodu. Pokud je prolaps vyššího stádia, může dokonce daný orgán vyčnívat z vagíny ven. Prolaps pánevních orgánů je v podstatě podobný kýle.
V ČR prolaps trápí desítky tisíc žen. Toto choulostivé téma však není námětem konverzací u kafe při setkání kamarádek, většina žen s tímto problémem má tak pocit, že takovýto problém mají pouze ony a nikdo jiný.
Protektivní charakter před prolapsem má plánovaný císařský řez. Samotné těhotenství může někdy zapříčinit mírnou formu prolapsu, ten je ale zvratný a po těhotenství ukončeném sekcí se stav zpravidla upraví.
Největším rizikovým faktorem pro vznik prolapsu je naopak vaginální porod. Studie uvádí, že u jedné pětiny vaginálních porodů dochází k odtržení svalu levator ani od kosti, tedy hlavního svalu pánevního dna, který pomáhá udržovat orgány na svém místě. Počet opakovaných vaginálních porodů míru rizika avulze levátoru ani zvyšuje. Odhaduje se, že nejméně polovina žen, které porodily více než jedno dítě vaginálně, má určitý stupeň prolapsu.
Mezi další rizikové faktory přispívající ke vzniku prolapsu patří obezita, rutinní těžké zvedání, chronický kašel, starší mateřský věk při prvním porodu (nad 30 let), délka druhé doby porodní, v Česku tolik „oblíbená“ Kristellova exprese a hlavně použití kleští během porodu.
Většina žen však bohužel nemá tušení, že mají nějaký problém problém a zjistí to až o několik let později. Zpravidla v menopauze, když v těle ubývá a estrogen a ostatní svaly pánevního dna již nejsou schopny přebírat funkci odtrženého levatoru ani a nejsou již dále schopny udržovat orgány na místě.
Typy prolapsu pánevních orgánů:
Cystokéla (prolaps přední stěny poševní): Nejběžnější forma prolapsu, objevuje se když podpůrný aparát vaginální stěny mezi močovým měchýřem a vagínou zeslábne a část nebo celý močový měchýř se tak vyboulí do vagíny. Velká část žen s tímto problémem má problémy s inkontinencí nebo vyprazdňováním močového měchýře.
Rektokéla (prolaps zadní stěny poševní): Jak již název napovídá, zasahuje rektum, které vytváří bouli ve vagíně, je spojena s těmito symptomy: složité vyprazdňování střeva (je nutné ručně pomoci tlačit obsah konečníku přes stěnu vagíny), fekální inkontinence, zácpa.
Sestup dělohy: Stav, při kterém děloha klesá dolů poševním kanálem, v konečném stádiu může z pochvy vypadávat ven.
Prolaps poševních stěn: sestup stěn pochvy do vaginálního kanálu nebo přímo ven z pochvy
Prolaps pánevních orgánů je velice nepříjemný stav. Ačkoli není přímo život ohrožující, na kvalitě života žen ubírá značně. Ženy cítí v oblasti vagíny intenzivní tlak, často mají pocit, že z nich ,,něco vypadne´´. Zpravidla mají pocit špatně zavedeného tampónu. Přestávají proto sportovat, protože fyzická aktivita jejich problémy zhoršuje. Speciálně problematické je pro skákání, běh nebo dokonce i delší chůze či stání. Stav může vést i k sociální izolaci, kdy je žena nucena odmítat pozvání na sportovní aktivity s přáteli, ačkoli by se ráda připojila, bohužel však kvůli prolapsu nemůže. Vedlejším efektem prolapsu pánevního dna bývá rovněž nulový nebo minimální sexuální život a bolest zad, převážně ve spodní části. Když totiž pánevní dno neslouží tak jak má, ostatní struktury těla se snaží jeho funkci nahradit a dochází k jejich přetěžování.
Prolaps může být různého stupně. Nejmenší je první stupeň, čtvrtý stupeň je pak již stav, kdy orgán (močový měchýř, rektum, děloha)vypadává z pochvy ven. Od závažnosti prolapsu se pak odvíjí i možnosti léčby:
Nejsnadněji může být prolaps diagnostikován senzorickou prohlídkou nebo ultrazvukem.
Možnosti léčby:
- fyzioterapie – funguje zejména u nejmenšího stupně prolapsu, kdy není poškozen hlavní pánevní sval levator ani
- pesar – neodstraní příčinu problému, může ale pomoci se symptomy prolapsu, pomáhá držet pánevní orgány na svém místě, správně ho do pochvy umístit, ale nebývá obvykle snadné, nesmí se nosit nonstop
- operace – řeší se jimi vyšší stupně prolapsu, bývají efektivní, ale pouze na omezenou dobu, zpravidla je nutné je podstoupit po čase znovu, problémem je dlouhodobá rekovalescence a nemožnost nosit těžké věci po dobu více než měsíců, jejich součástí bývá často hysterektomie (tj. odebrání dělohy, což může vést k osteoporóze)
Poslední možností léčby jsou antidepresiva. Ano, čtete správně – antidepresiva. Bohužel ani moderní medicína 21. století nedokáže prolaps vyřešit, pokud máte po porodu utržený sval levator ani. I když pacientka podstoupí operaci pro prolaps, stav se zpravidla vrací poměrně záhy. S každou další operací se zkracuje navíc zkracuje délka vagíny, a tak není možné operovat donekonečna. Pokud tedy není možné léčit tělo, léčíme aspoň mysl. A proto ta antidepresiva. Jinými slovy, stále vám bude vypadávat močák, konečník či děloha z pochvy ven, ale aspoň vás to nebude tak sr.t
Prolaps není problémem dnešní doby. Věděli o něm a snažili se s ním vypořádat již staří Egypťané. Dříve býval prolaps pánevních orgánů problémem zejména starších žen po opakovaných porodech. Generace našich prababiček například dobře znala a používala pás na držení vypadávající dělohy. Dnes prolapsem bohužel trpí i velké procento žen mladých po prvním či druhém vaginálním porodu, protože ženy rodí později a mnohem větší děti než dříve, porody jsou tak delší, komplikovanější a to na pánevní dno a vznik prolapsu má obrovský vliv. Tyto ženy se narozdíl od předchozích generací nehodlají smířit se stavem, který prolaps přináší a chtějí jej řešit. Není to ale vůbec snadné…
